Je to v celku k nevíře, že jsem se vydala poprvé do Egypta až ve svých skoro třiceti let. Egypt byl mezi mými kamarádkami velice běžnou a oblíbenou dovolenkovou destinací a prakticky skoro až na mě, jsem ve svém okruhu známých neznala nikoho, kdo by tam ještě nebyl. Egypt mě upřímně ani nikdy moc nelákal. Od malička jsem byla celkem neposedná a válení se na pláži nebo v hotelovém resortu pro mě nikdy nebylo. Měla jsem ráda dobrodružství a aktivní cestování, kde jsem chtěla z každého výletu vymáčknout co nejvíce.
Přišel ale den, kdy po neskutečném zápřahu v práci a několika týdnech v šedém a studeném Berlíně bez slunce, jsem i já začala vnímat dovolenou v prosluněném a vyhřátém egyptském hotelovém resortu jako světlo na konci tunelu. A tak jsme se jednoho dne sbalily a vyrazili na naši první cestu do Egypta.
Po několika denním hledání a porovnávání, naše volba padla na Pickalbatros Aqua Blue resort v Hurghadě. Jako správná Češka (nebo možná spíš fakt, že jsem po tátovi), jsem si dala pozor na to, abychom dostali co nejvíce za co nejlepší cenu, a tak náš výběr padl na čtyřhvězdičkový hotelový komplex kousek od pláže s výborným hodnocením na Booking.com. Původně jsme uvažovali nad pětihvězdičkovým hotelem, ale cena by pak poskočila o dalších 500 euro, které jsme měli v plánu utratit mnohem lépe je za případné masáže, nebo výlety. Dlouho jsme zvažovali rezervaci přes cestovní kancelář, ale nakonec to cenově stejně nevyšlo levněji, a tak jsme si vše zarezervovali přes Booking.com, kde jsem již díky své „členské úrovni“ získala extra výhody a slevy.
Pickalbatros Aqua Blue je součástí hotelového komplexu tří hotelů, které jsou navzájem propojené a můžete využívat zařízení i restaurace všech tří. Získáte tak přístup do několika restaurací, řady různých bazénů, posilovny, k běžecké trati, sauny a řady různých barů. Pokud přejdete silnici do o hvězdičku lepšího hotelu Beach Albatros hotel, pak dorazíte na pláž u Rudého moře, která je k dispozici všem hotelům skupiny Pickalbatros.
Po náročných měsících v práci plných stresu a řadě přesčasů, týden v hotelovém resortu bez nutnosti vymýšlet, kam se dnes vydat na výlet nebo nutnosti googlovat, která restaurace má nejlepší hodnocení a kam se půjdeme najíst, to byl doslova balzám pro duši. Jedinou naší starostí bylo rozhodnout se, do jaké restaurace půjdeme na jídlo a jestli si na tělo napatláme opalovací krém s ochranným faktorem 30 nebo 50. A tak se naše dny skládali z lenošení u bazénu, čtení, plavání, chození do posilovny a nekonečného jedení. Netrvalo dlouho a naší oblíbenou restaurací se stala právě ta místní egyptská kuchyně přímo v našem hotelu.
Každé ráno jsme zahajovali vaječnou omeletou s kouskem celozrnného chleba, miskou ovesných vloček s jogurtem a ovocem a nespočtem espres. K obědu jsme se stavili na barbecue, které se pravidelně pořádalo v jednom ze tří hotelů. Občas byl k dispozici ovocný bar, kdy kromě běžných banánů, jablek, datlí a pomerančů, připravily stůl plný jahod, jahodové smoothie a jahodový dort. K svačině jsme pak slupli několik lívanců s čokoládou a den zakončili čerstvě upečeným egyptským chlebem, kuřecí nebo hovězí schawarmou, grilovanou rybou a zeleninou.
Přes den byli také k dispozici animátory připravené aktivity jako protažení, aquagym nebo volejbal, večer následovala řada vystoupení, aktivit pro děti nebo taneční vystoupení, zakončené diskotékou. Do Egypta jsme dorazili právě v době Ramadánu, kdy místní dodržují přísný půst a o to více jsme obdivovali pracující Egypťany v hotelu, kteří dřeli od brzkého rána v horku bez doušky vody nebo kousku jídla, zejména ty, kteří nám jídlo připravovali nebo servírovali a museli se celý den dívat, jak se všichni návštěvníci od rána do večera přežírají a chlastají první ligu.
Ramadán
Ramadán je nejposvátnější měsíc v islámském kalendáři, během kterého muslimové po celém světě dodržují půst od úsvitu do soumraku. Je to devátý měsíc lunárního islámského kalendáře a připomíná první zjevení Koránu proroku Mohamedovi. Protože islámský kalendář je lunární, Ramadán se každým rokem posouvá o přibližně 10–12 dní dopředu. Končí svátkem Eid al-Fitr, kdy muslimové oslavují konec půstu.
Během Ramadánu muslimové dodržují půst od úsvitu do soumraku, kdy se zdržují jídla, pití, kouření a jiných fyzických požitků. Půst není jen fyzickým sebezapřením, ale také duchovní očistou – věřící se více modlí, recitují Korán a snaží se posílit svůj vztah s Bohem. Důležitou součástí tohoto měsíce je také dobročinnost, kdy muslimové pomáhají potřebným skrze povinnou almužnu (zakat) i dobrovolné příspěvky (sadaqa). Po západu slunce se rodiny a přátelé scházejí k večeři zvané iftar, která tradičně začíná datlemi a vodou. Ramadán je tedy nejen obdobím odříkání, ale také časem rozjímání, solidarity a posilování mezilidských vztahů.
Měli jsme v plánu vyrazit alespoň na jednu exkurzi. Původně jsme se chtěli zdržet dva dny v Káhiře, ale kvůli drahým letenkám, jsme tu možnost nakonec vyloučili. Rozhodně se tam stavíme příště. Šnorchlování nám také kvůli silnému větru nevyšlo, ale co nám vyšlo byl vysněný výlet do Luxoru.
Luxor
Luxor je jedno z nejvýznamnějších historických měst v Egyptě, často nazývané „největším muzeem pod širým nebem“. Nachází se na místě starověkých Théb, které byly hlavním městem Egypta během Nové říše (16.–11. století př. n. l.). Město je rozděleno na východní a západní břeh Nilu, přičemž každý měl v dávných dobách svou specifickou funkci.
Na východním břehu, kde se nacházelo hlavní centrum života, stojí chrám v Luxoru a chrám v Karnaku, spojené kdysi slavnostní Alejí sfing. Karnacký chrám je jedním z největších náboženských komplexů na světě.
Na západním břehu, tradičně spojovaném s posmrtným životem, se nachází Údolí králů, kde byly pohřbeny významné postavy starověkého Egypta včetně faraona Tutanchamona. Nedaleko leží také Údolí královen, chrám královny Hatšepsut a slavné Memnonovy kolosy.
Výlet jsme si opět koupili přes Booking.com. Cena byla přijatelná, opět mi tam naskočila nějaká sleva a mohli jsme to koupit v pohodlí na lehátku u bazénu. Ať žije lenost 21. století. Jednalo se o zhruba 16hodinový výlet. Vyjíždělo se ve 4.50 ráno, o čemž jsem byla přesvědčená, že mě rozhodně zabije a vrátit jsme se měli zhruba kolem 8 večer. Všechno proběhlo přesně podle plánu, minibus nás vyzvedl na minutu přesně v našem hotelu. Vteřinu po tom, co jsme se naložili na zadní sedadla, jsme usnuli a probudili se o dvě hodiny později na naší druhé čůrací zastávce. Tam na nás z poza minibusu vyskočil Egypťan, který nadšeně vyprávěl o svých dvou manželkách, Španělce a Beduínce a mezitím mi začal omotávat šátek kolem hlavy, který se mi vehementně snažil prodat.
Do Luxoru jsme dorazili v 8.30 ráno, celkem odpočatí, chyběla jen ranní káva. V Luxoru na nás už čekal náš průvodce. Sami jsme byli překvapeni v kolika jazycích byla prohlídka nabízena. Kromě angličtiny, zde byla k dispozici němčina, ruština, arabština, italština, francouzština a španělština. Díky tomu, že jsme si vybrali prohlídku v angličtině, naše skupina byla celkem různorodá. Kromě nás, tu byl pár z Nizozemska, z Turecka, a dvě holčiny z Maďarska.
Den rychle utíkal a my zvládli navštívit všechny nejdůležitější skvosty Luxoru, včetně chrámu v Karnaku, Údolí králů, kde jsme navštívili několik hrobek (všetně Tutanchamonovi) a Údolí královen, kde leží chrám královny Hatšepsut a Memnosovy kolosy. Znalosti našeho egyptského průvodce byly vyčerpávající, vzhledem k tomu, že jako hlavní povolání byl Archeolog a aktivně se podílel na řadě důležitých vykopávek. Z Luxoru jsme odjížděli celí nadšení z nových zážitků a ze všech těch informací o egyptské historii nám šla hlava kolem.
Smlouvání
Za mě asi slovo, které nejlépe vystihuje Egypt. Smlouvá se totiž cena úplně všeho. Začíná to vízem na letišti, přes zboží a služby ve městech i hotelových resortech až po poplatek za záchody. Zpoplatněné záchody jsou zpravidla téměř všude, a to i na místech, jako jsou památky, kam si zaplatíte vstup, ale za záchod musíte dát příplatek nebo i v restauracích, kde U vchodu stojí člověk, který vám otevírá dveře, případně vám utrhne toaleťák a očekává za to peníz, jako by to byl nadlidský úkon utrhnout kus toaleťáku.
Trochu nás překvapilo, že se smlouvají i ceny v samotném hotelovém resortu, opět za všechno. A tak v průběhu týdne mezi lehátky prochází zaměstnanci hotelu a snaží se vám vnutit různé kosmetické služby, masáže, manikúru, pedikúru, ale i bělení zubů nebo výlet do pouště na čtyřkolce. Vzhledem k tomu, že jsme si nějakou proceduru plánovali koupit, rozhodli jsme se smlouvat. Smlouvání začíná ukázkou katalogu služeb včetně šíleně přemrštěných cen a následuje otázkou „a kolik jste ochotni dát?“ Rozumná cena začíná minimálně na polovině toho, co mají v katalogu, která je na Egypt stále dost vysoká. Nakonec se nám podařilo stáhnout něco pod polovinu původní ceny (podle mě stále přemrštěná) a objednali se na kosmetiku, manikúru, pedikúru, celotělovou masáž a tradiční egyptský Hammam.
Co je to hammam?
Hammam, známý také jako turecká lázeň, je tradiční forma parní koupele pocházející z Blízkého východu a severní Afriky. Nejde jen o místo očisty, ale také o prostor relaxace a společenského života. V hammamu se tělo nejprve prohřeje v teplé, vlhké místnosti s párou. Poté následuje peeling speciální rukavicí (kese), který odstraní odumřelé buňky, a napěnění těla olivovým mýdlem. Součástí rituálu bývá i masáž a důkladné opláchnutí. Na rozdíl od finské sauny, kde je suché teplo, hammam nabízí vlhké prostředí s nižší teplotou, které je šetrnější k tělu. Tradiční hammamy bývají krásně zdobené mozaikami, oblouky a tlumeným osvětlením, což přispívá k celkovému pocitu klidu a harmonie.
Návrat zpět do Berlína a zejména do reality byl náročný. O to náročnější, když jsme si uvědomili, že náš let se uskuteční ve 2 hodiny ráno a v podstatě nemá smysl jít spát. Unavení, a tudíž dost naštvaní jsme se konečně s půlhodinovým zpožděním dostavili na letiště (taxi mělo zpoždění, objednávejte s velikým předstihem), kde nás prohnali snad deseti kontrolami, div nás nesvlékli do naha (což nám nedávalo moc smysl, zejména, když nás při příletu skoro žádná kontrola nečekala). Nakonec nás začali rozdělovat do dvou řad, jedna sestavující se pouze z žen a druhá z mužů, protože nás následně měl prohledat zaměstnanec letiště, kde pro ženy byla přidělena žena a mužům logicky muž. Touto kontrolou jsme museli projít dvakrát. Neminulo nás ani vážení zavazadel a pasová kontrola. Když už jsem věřila, že nám letadlo rozhodně uletí, nějaký chlápek začal vyzývat cestující do Istanbulu a my tak alespoň mohli přeskočit ty největší fronty.
Tři hodiny spánku během letu z Hurgády do Istanbulu mi rozhodně nestačily, a tak jsem si na letišti v Istanbulu ustlala na sedačkách mezi lidmi a jen díky budíku se mi podařilo nezaspat náš navazující let do Berlína. A tak jsme se ocitli zpátky v realitě…
Tip na závěr
Náš úžasný průvodce nás na začátku výletu upozornil na trik, který Egypťani používají. Na spoustě míst se dá platit různými měnami, egyptskou librou, eury i dolary. Takže jsme toho často využívali, i když jejich směnný kurz byl samozřejmě, co nejvíce výhodný pro ně a co nejméně pro nás. Na moha místech se, ale Egypťani poptávají, jestli máte pětieurovku výměnnou za 5 euro v mincích. Co totiž hodně lidí netuší je, že egyptská libra vypadá úplně stejně jako jedno euro ale za jedno euro podle aktuálního směnného kurzu dostanete zhruba 55,4 egyptských liber. Byla jsem až zaskočená, na kterých místech na nás tuhle taktiku zkoušeli a bohužel se nám to stalo i na recepci v hotelu, což mě trochu zklamalo.