Jakým způsobem cestovat?
Jasně, nejsem zastánce turistického typu “rychlocestování”. Pár dní v tom, či onom městě a rychlá obíhačka co největšího počtu památek dle průvodce. To skutečně není pro mě. Někdy, ale člověk nemá ten luxus dostatku času či financí na dlouhodobější a pomalejší cestování, v dnešní době velmi často označované jako „slow traveling“.
S kamarádkami jsme se rozhodly udělat výlet do Lisabonu, ale vzhledem k tomu, že jsme nemohly sladit naše školní rozvrhy, tak abychom tam strávily delší dobu, měly jsme pouze dva dny.
V Lisabonu jsem strávila celý jeden semestr a stal se pro mě na chvíli domovem. Zhostila jsem se tedy úkolu naplánovat nezapomenutelný program, který nebude přehnaně náročný, ale naopak plný jídla, krásných míst a hlavně zážitků. Myslím, že je to skvělý plán a přikládám ho i zde pro vás pro všechny, kdybyste hledali inspiraci. Zároveň je to velmi nízkonákladový výlet, vhodný zejména pro ty, kteří prostě šetří nebo nepotřebují utrácet peníze za nesmyslné suvenýry či průvodce. Místo toho se radši se posadí do kavárny s výhledem nebo si zajdou na výtečné jídlo.
den – Lisabon
PŘÍLET: 7:25
Na letišti jsme si zakoupily celodenní jízdenku za cca €6,9 (lze pak jednoduše naskočit na metro, autobus, tramvaj kdekoliv a kdykoliv). Vystoupily jsme na konečné stanici São Sebastião červené linky, která vede přímo z letiště. A následně jsme se vydaly k parku Eduardo VII. Z parku se dá jednoduše seběhnout dolů kolem menšího náměstí s dominujícím kruhovým objezdem Marques de Pombal a pokračovat směrem k řece. Jakmile jsme narazily na stanici metra Restauradores, po naší pravici se nám naskytla odbočka doprava směrem do prudkého kopce, kde jezdí proslulá typická tramvaj.
Určitě jeďte tramvajkou!
Protože jsme měly velice chytře koupenou celodenní jízdenku, stačilo naskočit, „pípnout“ a jen si oddechnout, že ten šílený krpál nemusíme šlapat pěšky. Chvíli se zdálo, že ji snad budeme muset tlačit, ale nakonec nás unaveně za plynulého skřípání dovezla nahoru. Vyvezla nás na krásnou vyhlídku Miradouro de São Pedro de Alcântara (když jsme tam byly, tak byla bohužel uzavřená, v rekonstrukci) a následně od vyhlídky jsme se vydaly dolů skopce směrem ke Cais do Sodré.
Cestou se nám naskytl majestátní výhled na řeku. Při cestě dolů jsme neopomenuly nahlédnout do populární party ulice Pink Street (je fakt růžová!). Jakmile se nám podařilo sejít do Cais do Sodré, naskytl se nám výhled na fenomenální červený most v dálce Ponte 25 Agosto.
Podél řeky Tejo
Z Cais do Sodré jsme se vydaly směrem do centra k náměstí Praça do Comércio, které jsme minuly a kolem kostela Sé de Lisboa začaly šplhat na kopec k hradu Castelo de S. Jorge. Já jsem hrad už kdysi navštívila a stačilo mi to jednou a vzhledem k tomu, že ani holky neprahly po jeho návštěvě, navrhla jsem dvě vyhlídky, které jsou kousek od hradu a poskytují neméně krásný výhled. První vyhlídka po cestě je Miradouro Sophia de Mello Bregner Andersen. Odtud se dá krásně pokračovat na druhou velmi působivou vyhlídku Miradouro da Nossa Senhora do Monte.
Konečně čas na jídlo!
Protože už byl čas oběda, seběhly jsme z vyhlídky dolů a zapadly na jeden z nejlepších hamburgerů v Lisabonu do Hamburguês (€8 – €10). Vzhledem k tomu, že jsme měly dost času a bylo vedro k padnutí, nasedly jsme na Intendente na metro, nechaly se odvézt opět na São Sebastião a tam se na chvilku plácly v parku Jardim da Fundação Calouste Gulbenkian. Odtud na otočku do nákupního centra Centro Colombo (především Primark, jak jinak).
Do Beléma určitě
Z nákupího centra potom jezdí krásný spoj přímo do Beléma (linka 729). V Belémě jsme si sice nedaly nejstarší Pastel de Nata v Pastéis de Belém, ale zašly do nádherného kláštera Mosterio dos Jerónimos. Nedílnou součástí návštěvy Beléma je samozřejmě pevnostní věž Torre de Belém a památník Padrão dos Descobrimentos. Velice lákavé je také krásné muzeum MAAT, které je významné svou originální moderní architekturou a je odsud opět krásný výhled na červený most, tentokrát z druhé strany.
Spinkáme v Oeiras
Již se schylovalo k večeru, když jsme naskočily na vlak směrem do Oeiras, které se nachází na pobřeží, přibližně na půli cesty ve směru Cascais, kde jsme měly rezervovaný hostel HI Oeiras za €13 se snídaní v ceně. Hostel disponuje pokoji po šesti lidech, tedy tři palandy a jedny společné sprcha a záchody, odděleně pro ženy a muže.
Jestli můžu doporučit, necestujte o svátcích, zejména ne o Velikonočních. Všechno občerstvení bylo již zavřené a otevřené byly jen vybrané drahé restaurace. Jak pak člověk rád vidí zářit ono žluté světýlko, respektive zářící M v dálce symbolizující nedaleký McDonalds.
Ačkoliv tento hostel není žádným úžasným místem, přežily jsme. Dokonce i snídaně formou bufetu (samozřejmě za tu cenu jsme měly přesně definované, kolik, čeho si smíme vzít) byla dobrá a poživatelná. Vybraly jsme si tento hostel zejména díky nízké ceně a jeho strategické pozici, protože druhý den jsme pět naskočily na vlak a pokračovaly do Cascais.
den – Cascais
Neleníme, nasedáme na kola
V plánu bylo půjčit si kola a podél pobřeží po cyklostezce dojet až na pláž Praia Grande do Guincho (zhruba 18 km celá cesta tam a zpět). Cesta se line téměř celou dobu po rovince, maximálně menší kopeček, takže to zvládne každý. Pronájem kola stojí €6 na celý den a půjčovna je hned naproti vlakovému nádraží. Po cestě bylo možné se zastavit na několika krásných vyhlídkách, ale celá trasa je v podstatě jedna velká vyhlídka.
Oriente jsme nemohly vynechat
Kola jsme spokojeně vrátily kolem šesté hodiny a vydaly se zpět do Lisabonu. Na programu byla ještě zastávka na stanici metra Oriente, po cestě na letiště, které je zajímavé z hlediska konání EXPA z roku 1998, které zde zanechalo jisté pozůstatky. Zde jsme se zašly mrknout na nekonečný most Ponte Vasco da Gama a věž Vasco da Gama. Jak se člověk prochází parkem Parque das Nações, přidá mu to jako jiný svět. Každý kousek Lisabonu jako by ukazoval na jiné místo na světě a přeci dohromady dával smysl.
Spinkáme na letišti, raději už nikdy více!
Abych dokončila příběh naší cesty, protože jsme pánovaly přespat na letišti (málo peněž a ranní let na tom měly nemalý podíl), snažily jsme se v místním obchodním centru zůstat co nejdéle a na letišti strávit času co nejméně. Najedly jsme se a v deset hodin smutně opustily vyhřátý obchoďák a vydaly se na letiště. Tam jsme se utábořily jako partička bezdomovců a zasteskly si po šílených tvrdých matracích v levném hostelu. A z toho plyne, že vždycky může být ještě hůře.
den – letiště
ODLET: 8:20
Přežily jsme noc a spokojené odletěly domů.